ČAS, KTERÝ ZŮSTÁVÁ

Sedím na louce a slunce svítí v celé své kráse. Jeho paprsky hřejí, já se vyhřívám a jenom jsem. Užívám si tu chvíli bytí...A přichází zpráva z mého nitra, cítím tu sílu moudré stařeny. A tak píši. Cítím, že je to zpráva i pro ostatní.

"Tak jako jsi slyšela havrana nad svou hlavou, tak i já jsem s tebou. Ve tvé divokosti se vidím jako v zrcátku. Jsi svá. Kněžka. Živel. Žena. Síla. Přitažlivost. Tvoje duše letí tvým životem a léčí se. Tolika lekcemi již prošla! Síla tvé duše je obrovská. Tvá linie žen se zvedá a raduje. Odkládá postupně svá břímě a lehčeji dýchá. Ženy se radují a usmívají se do slunce jako ty. Pozvedají své zraky, aby uzřely svou krásu a krásu kolem. Probouzejí něžnost, lásku a svou hodnotu. Cítí svá srdce, která slyší již v celém svém těle. Vše se léčí. Ta předlouhá linka jejich životů, která ani v dáli nekončí.

Kolik žen, lásky, mateřského mléka bylo potřeba, aby ses mohla zrodit? Abys mohla dál prodloužit tuto linii díky svému lůnu, kdy jsi uměla vytvořit nový život. Život rodu, který pokračuje dál a v lásce plyne. Ano, v lásce. Tvé děti znají lásku. Dala jsi jim plnými hrstmi zájem, lásku, vědění, čas. Čas, který zůstal. Čas, který věnujeme svým dětem a svým nejbližším je ten nejvzácnější dar, který nikdy nezmizí. A děti? Ty si jej pamatují celý život. Je to pramen lásky a výživy, ze kterého mohou pít celý jejich život a nikdy na něj nezapomenou. Je tolik důležitý, tento pramen, tato studánka lásky. "

Jsem vděčna za svůj život a cestu.

Jsem vděčna za své děti.

S láskou a úctou Lena El